Hnojiva jsou látky, které dodávají rostlinám živiny potřebné pro jejich růst a plodnost. Ve velké míře jsou umělá hnojiva součástí intenzivního zemědělství, i když v nižším zastoupení se stále používají i přirozené druhy hnojiv, jako je hnůj a kompost. Bez používání hnojiv by rostliny trpěly nedostatkem živin, byly by náchylnější k chorobám a měly by nižší výnosy.
Existují různé typy hnojiv, které se liší svým složením, účinkem a způsobem použití. Některá hnojiva mohou být však nebezpečná pro zdraví lidí, zvířat nebo půdy. V tomto článku se podíváme na to, jak je poznat, vyhnout se škodlivým hnojivům a jak vybrat takové hnojivo, které bude bezpečné a prospěšné pro přírodu i naše vlastní zdraví.
Obsah článku
Druhy hnojiv a jejich vliv na životní prostředí
Hnojiva se dělí na organická a průmyslová.
Organická hnojiva jsou založena na přírodních materiálech, jako je hnůj, kompost, sláma, popel nebo zelené hnojení.
Průmyslová hnojiva jsou založena na syntetických nebo minerálních látkách, jako je dusičnan amonný, superfosfát, močovina nebo draselná sůl.
Hnojiva mohou mít pozitivní i negativní dopady na půdu a vodu.
| Pozitivní dopady | Negativní dopady |
| Zvýšení úrodnosti | Narušení struktury |
| Zlepšení struktury | Znečištění |
| Zvýšené biologické aktivity | Eutrofizace vody |
| Snížení eroze půdy | Zakyselování |
| Zasolení | |
| Vyplavování živin z půdy |
Aby se minimalizovaly negativní dopady hnojiv na půdu a vodu, je důležité volit vhodná hnojiva, dávkovat je správně, aplikovat je v optimální době a správným způsobem a dodržovat zásady dobré zemědělské praxe.
Některá hnojiva jsou méně škodlivá než jiná, pokud jsou používána rozumně a zodpovědně. Mezi hnojiva s nejmenší škodlivostí na živnotní prostředí i lidské zdraví patří:
1. Organická hnojiva
Fotka od Elias Shariff Falla Mardini z Pixabay
Organická hnojiva jsou obecně považována za šetrnější k půdě a vodě než průmyslová hnojiva, protože obsahují živiny v organické formě, která je postupně uvolňována do půdy a je lépe využívána rostlinami.
Organická hnojiva také zlepšují strukturu půdy, zvyšují obsah organické hmoty, podporují mikrobiální aktivitu a zvyšují kapacitu půdy zadržovat vodu a živiny.
Příklady organických hnojiv: kompost, hnůj, rašelina, dřevní popel, kostní moučka a další.
Organické hnojivo si sami vyrobíte i doma, například z kopřiv, česneku, skořápek od vajíček či banánových slupek.
Pokud jste milovníci kávy, kterou si připravujete například pomocí frenchpressu, máte možnost využít kávovou sedlinu jako hnojivo pro vaše rostliny. Ta obsahuje dusík, fosfor, draslík a hořčík, které podporují růst, olistění i rozvoj květů.
Kávová sedlina také zlepšuje strukturu půdy, absorbuje vodu a odhání škůdce, jako jsou slimáci. Je vhodná pro rostliny, které preferují kyselejší a humózní zeminu, jako jsou například rododendrony, azalky, borůvky, rajčata nebo jahody.
Pokud používáte kávovou sedlinu jako hnojivo, měli byste ji nechat nejprve vyschnout, aby se zabránilo napadením plísněmi.
2. Průmyslová hnojiva s nízkým obsahem solí
Tato hnojiva obsahují méně než 50 % rozpustných solí ve vodě a jsou tak vhodná pro půdy s nízkou propustností, vysokou salinitou nebo vysokou citlivostí na zasolení. Průmyslová hnojiva s nízkým obsahem solí snižují riziko zasolení půdy, které může vést k snížení úrodnosti, poškození rostlin nebo zhoršení kvality vody.
Příklady průmyslových hnojiv s nízkým obsahem solí jsou dusičnan vápenatý, síran amonný, síran draselný nebo síran hořečnatý.
3. Průmyslová hnojiva s nízkým obsahem dusíku
Nízkodusíkatá hnojiva obsahují méně než 10 % dusíku ve formě amoniaku, dusičnanu nebo močoviny. Tato hnojiva jsou vhodná pro půdy s vysokým obsahem dusíku, vysokou citlivostí na zakyselování nebo vysokou náchylností k vyplavování dusíku.
Díky nižšímu obsahu dusíku je sníženo riziko eutrofizace vod (proces znehodnocování a zhoršování kvality povrchové vody), která může vést k snížení kvality vody, úhynu ryb, omezení rekreace nebo ohrožení zdraví lidí a zvířat.
Příklady průmyslových hnojiv s nízkým obsahem dusíku jsou superfosfát, fosforečnan amonný, fosforečnan draselný nebo fosforečnan hořečnatý.
Vliv hnojiv na životní prostředí a lidské zdraví
Eroze půdy
Eroze půdy je proces, při kterém je půda odnášena větrem, vodou nebo ledem. Eroze půdy je přirozený jev, ale může být urychlena nebo zhoršena lidskou činností, jako je intenzivní zemědělství, odlesňování nebo urbanizace. Hnojiva jsou jedním z faktorů, které mohou ovlivnit erozi půdy, a to jak přímo, tak nepřímo.
Hnojiva mohou ovlivnit strukturu půdy a zvyšovat její náchylnost k erozi. Struktura půdy je způsob, jakým jsou půdní částice uspořádány a spojeny. Dobrá struktura půdy je důležitá pro zachování půdní vlhkosti, propustnosti, poréznosti a stability. Hnojiva mohou narušit strukturu půdy tím, že:
- Změní chemické složení půdy: Hnojiva mohou zvýšit koncentraci solí, kyselin nebo zásad v půdě, což může ovlivnit půdní pH, salinitu a výměnu kationtů. Tyto změny mohou oslabit vazby mezi půdními částicemi a snížit jejich soudržnost a odolnost vůči erozi.
- Změní biologické složení půdy: Hnojiva mohou ovlivnit různé organismy, které žijí v půdě, jako jsou bakterie, houby, červi, hmyz nebo rostliny. Tyto organismy hrají klíčovou roli v tvorbě a udržování struktury půdy, protože produkují organickou hmotu, tvoří půdní agregáty, vytvářejí póry a kanály nebo stabilizují půdu kořeny.
Hnojiva mohou narušit biologickou rovnováhu v půdě například tím, že zabijí nebo potlačí užitečné organismy, podpoří růst patogenů nebo invazivních druhů nebo změní složení rostlinného pokryvu.
Důsledkem je ztráta úrodné půdy. Eroze snižuje kvalitu půdy a omezuje úrodnost. Půda je zdrojem živin, vody a vzduchu pro rostliny, ale eroze může odstranit tyto zdroje a měnit jejich přirozené pH a zanechat pouze neúrodnou a nehostinnou půdu.
Nejzávažnější dopady eroze na půdní kvalitu a úrodnost
Ztráta organické hmoty: Organická hmota je složená z rostlinných a živočišných zbytků, které se rozkládají v půdě. Je důležitá pro zlepšení struktury půdy, zadržování vody, dodávání živin, podporu biologické aktivity a snižování emisí skleníkových plynů. Eroze může odnášet organickou hmotu z povrchu půdy a snížit její obsah a kvalitu v půdě.
Ztráta živin: Živiny jsou prvky, které jsou nezbytné pro růst a vývoj rostlin. Živiny se nacházejí v půdě ve formě anorganických nebo organických sloučenin, které jsou dostupné pro rostliny. Eroze může odnášet živiny z půdy a způsobit jejich nedostatek nebo nerovnováhu v půdě. To může vést k snížení růstu, výnosu a kvality plodin.
Ztráta vody: Voda je nezbytná pro život rostlin, protože je zdrojem rozpuštěných živin, rozpouštědlem pro fotosyntézu, regulátorem teploty a tlaku a transportním médiem pro látky v rostlinách.
Voda se nachází v půdě ve formě vlhkosti, která je závislá na struktuře, poréznosti a propustnosti půdy. Eroze může zhoršit tyto vlastnosti půdy a snížit její schopnost zadržovat a dodávat vodu pro rostliny. To může vést k suchu, stresu a úhynu rostlin.
Photo by Sandie Clarke on Unsplash
Eroze unáší půdní částice a hnojiva do vodních toků. Půdní částice a hnojiva jsou zdroji znečištění vod, které mohou mít negativní dopady na vodní kvalitu, biodiverzitu a zdraví lidí a zvířat. Některé z dopadů znečištění vod erozí jsou:
- Zakalení vody: Půdní částice, které jsou unášeny erozí, mohou zvyšovat míru zakalení vody způsobenou pevnými látkami. Zakalená voda snižuje množství světla a kyslíku ve vodě, což ovlivňuje fotosyntézu, schopnost dýchání a viditelnost vodních organismů.
To může vést k snížení primární produkce, ztrátě biologické rozmanitosti a narušení potravního řetězce ve vodním ekosystému.
- Eutrofizace vody: Hnojiva, která jsou unášena erozí, mohou zvyšovat koncentraci živin, zejména dusíku a fosforu, ve vodě. Tyto živiny mohou podporovat nadměrný růst řas a sinic, které jsou známé jako květy sinic. Květy sinic mohou snižovat kvalitu vody tím, že produkují toxiny, způsobují zápach, mění barvu vody, snižují množství kyslíku a světla v vodě a ovlivňují chuť a vůni vody.
To může vést k úhynu ryb, omezení rekreace, ohrožení zdraví lidí a zvířat a zvýšení nákladů na úpravu vody.
- Znečištění vody chemikáliemi: Hnojiva, která jsou unášena erozí, mohou obsahovat různé chemikálie, které mohou být škodlivé pro vodní organismy nebo lidi. Tyto chemikálie mohou zahrnovat těžké kovy, pesticidy, antibiotika, hormony nebo patogeny a mohou způsobit akutní nebo chronické účinky na vodní organismy, jako jsou smrt, nemoc, mutace a reprodukční problémy.
Tip: Nekvalitní hnojiva mohou vaši půdu “obohatit” nejen o chemikálie, ale také o mikroplasty. Ty se mohou do půdy dostat také při používání jiných plastových obalů a pomůcek, jako jsou netkané textilie. Ani pro vaši úrodu není každý druh plastu dobrým přítelem. Víte, co musí splňovat obalový plastový materiál pro styk s potravinami?
Dusíkatá hnojiva a znečištění podzemních vod
Dusík je jedním z nejdůležitějších prvků pro život na Zemi. Je součástí bílkovin, nukleových kyselin a dalších molekul, které jsou nezbytné pro růst a funkci buněk. Rostliny potřebují dusík k tvorbě chlorofylu, který umožňuje fotosyntézu. Bez dostatku dusíku by rostliny nemohly využívat energii ze slunce a vyrábět kyslík a organické látky.
Dusík se v přírodě vyskytuje ve dvou základních formách: atmosférickém dusíku (N2) a reaktivním dusíku (Nr).
Atmosférický dusík tvoří 78 % objemu vzduchu, ale je pro většinu organismů nedostupný, protože je velmi stabilní a nereaguje s jinými prvky.
Reaktivní dusík zahrnuje všechny formy dusíku, které mohou reagovat s jinými prvky a tvořit sloučeniny, jako jsou amoniak (NH3), dusičnany (NO3-), dusitany (NO2-) a dusíkaté oxidy (NOx). Reaktivní dusík je pro život nezbytný, ale jeho nadměrné množství může mít negativní dopady na zdraví a životní prostředí.
Zdroje a spotřeba reaktivního dusíku
Reaktivní dusík se v přírodě vytváří především dvěma způsoby: biologickou fixací a atmosférickou depozicí.
Biologická fixace je proces, při kterém některé bakterie a sinice dokáží přeměnit atmosférický dusík na amoniak, který je pak využíván rostlinami nebo dalšími mikroorganismy.
Atmosférická depozice je proces, při kterém se reaktivní dusík vznikající v atmosféře usazuje na zemský povrch v podobě deště, sněhu, mlhy nebo prachu. Hlavními zdroji reaktivního dusíku v atmosféře jsou přírodní jevy, jako jsou blesky, sopečné erupce nebo požáry a lidské činnosti, jako jsou spalování fosilních paliv, průmyslová výroba, zemědělství a odpadní hospodářství.
Dusíku v přírodě přibývá
Lidské činnosti výrazně zvýšily produkci a spotřebu reaktivního dusíku v posledních desetiletích. Podle odhadů Světového panelu pro dusík (International Nitrogen Initiative) se celosvětová produkce reaktivního dusíku zvýšila z 15 teragramů (Tg) v roce 1860 na 187 Tg v roce 2010, což je zhruba desetinásobný nárůst.
Z toho 121 Tg (téměř 65%) bylo využito v zemědělství jako dusíkatá hnojiva, která mají za cíl zvýšit úrodu plodin a potravin. Zbytek byl spotřebován v průmyslu, dopravě, energetice a domácnostech.
Dopady dusíku na podzemní vody
Podzemní vody jsou vodní zdroje, které se nacházejí pod zemským povrchem v puklinách a mezerách hornin. Jsou důležité pro zásobování pitnou vodou, zavlažování, průmysl a běžné přírodní procesy. Podzemní vody jsou však také ohroženy znečištěním z různých zdrojů, mezi které patří i dusíkatá hnojiva.
Dusíkatá hnojiva se aplikují na půdu, kde jsou vstřebávána rostlinami nebo rozkládána mikroorganismy. Při tomto procesu se část dusíku uvolňuje do atmosféry jako dusíkaté oxidy nebo dusík, zatímco jiná část se proměňuje na dusičnany nebo dusitany, které jsou rozpustné ve vodě.
Tyto sloučeniny se pak mohou dostat do podzemních vod buď přímo prostupem skrz půdu, nebo nepřímo odtokem z povrchových vod, především s deštěm se dostávají do našich řek, rybníků a jezer.
Faktory, které ovlivňují transport dusíku do podzemních vod, jsou například typ a množství hnojiva, typ a struktura půdy, množství srážek, hloubka podzemní vody, vegetace a způsob hospodaření či zahradničení.
Jak dusík ve vodě ovlivňuje zdraví lidí i přírody
Přítomnost dusíku v podzemních vodách může mít negativní dopady na kvalitu pitné vody, zdraví lidí a životní prostředí.
Některé sloučeniny dusíku, jako jsou dusičnany a dusitany, mohou být toxické pro lidi a zvířata, pokud jsou přijímány v nadměrných dávkách. Dusičnany mohou způsobit methemoglobinémii, což je stav, kdy krev není schopna přenášet dostatek kyslíku. Dusitany mohou reagovat s aminy a vytvářet nitrosaminy, které jsou potenciálně karcinogenní.
Dusičnany a dusitany také ovlivňují rostliny, protože mohou snižovat jejich schopnost využívat jiné živiny, jako je fosfor nebo draslík.
Jaké kroky lze podniknout k tomu, aby se dusík do vody nedostával?
Fotka od melGreenFR z Pixabay
1. Zvolit vhodný typ a množství hnojiva podle půdních a klimatických podmínek, potřeb rostlin a rizika znečištění. Obecně se doporučuje používat organická hnojiva, jako je kompost, hnůj nebo zelené hnojení, která poskytují dusík postupně a snižují jeho vymývání.
Pokud se používají anorganická hnojiva, je vhodné upřednostňovat ty, které obsahují dusík v amoniakální formě, která se lépe váže na půdní částice, než dusík v dusičnanové formě, která se snadno rozpouští ve vodě.
2. Dodržovat osevní plán, který zohledňuje potřebu dusíku různých plodin, střídání plodin, mezírky, zelené úhory a zbytkový dusík v půdě. Cílem je dosáhnout optimálního využití dusíku rostlinami a minimalizovat jeho ztráty.
3. Chránit půdu před erozí vodní i větrnou, která odnáší půdní částice spolu se sloučeninami dusíku do vodních toků. K prevenci eroze lze použít různé metody, jako je terasování svahů, výsadba ochranných pásů stromů a keřů, použití speciálních úprav půdy, jako je hrázkování, důlkování nebo plečkování nebo ochranné obdělávání, které zanechává na povrchu půdy zbytky rostlinné biomasy, která snižuje rychlost a sílu odtoku.
4. Zlepšovat fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půdy, které zvyšují její schopnost zadržovat vodu a živiny. K tomu přispívá například zařazování lučních plodin do osevního postupu, používání organických hnojiv, minimalizace orb, podrývání nebo dlátování, zvyšování obsahu humusu a podporování půdního života.
Živiny v potravinách
Hnojiva mohou ovlivnit i vliv potravin na naše zdraví.
Potraviny, které jsou pěstovány s použitím syntetických hnojiv, mohou obsahovat zbytky chemikálií, které mohou být škodlivé pro lidské zdraví. Tyto chemikálie mohou způsobovat alergie, podráždění, hormonální nerovnováhu nebo dokonce rakovinu.
Naopak plodiny, které jsou pěstovány s použitím přírodních hnojiv, mohou být bohatší na živiny, vitamíny, minerály a antioxidanty, které podporují zdraví a imunitu.
Fosfátová hnojiva a eutrofizace vod
Fosfor je důležitý pro růst rostlin, ale jeho nadměrné používání má negativní dopady. Fosfor je nezbytný pro tvorbu DNA, RNA, ATP a dalších molekul, které jsou základem života. Rostliny potřebují fosfor pro růst kořenů, květů, semen a plodů. Je také součástí některých enzymů a hormonů, které regulují různé procesy v rostlinách.
Fosfor je omezeným zdrojem, který se nachází v horninách a minerálech. Většina fosforu, který se používá v zemědělství, pochází z fosfátových hornin, které jsou těženy a zpracovány na umělá hnojiva.
Tato hnojiva jsou aplikována na půdu, aby zvýšila její plodnost a výnosy plodin. Avšak část fosforu z hnojiv se nevstřebá do půdy a je spláchnuta deštěm nebo zavlažováním do vodních toků a jezer. Tím se zvyšuje koncentrace fosforu ve vodě, což má za následek eutrofizaci.
Co je to eutrofizace vod a proč je nebezpečná?
Eutrofizace je proces, kdy se ve vodě hromadí přebytečné živiny, jako je fosfor a dusík. Tyto živiny stimulují růst řas a sinic, které tvoří husté vrstvy na povrchu vody. Husté vrstvy brání pronikání světla a kyslíku do hlubších částí vody, což má za následek úhyn vodních rostlin a živočichů.
Navíc některé řasy a sinice, zejména kyanobakterie, produkují toxiny, které jsou škodlivé pro lidi a zvířata. Kyanobakterie jsou skupinou sinic, které mají schopnost provádět fotosyntézu a fixovat atmosférický dusík. Kyanobakterie jsou běžně přítomny ve sladkých i slaných vodách, kde tvoří součást přirozeného planktonu.
Za normálních podmínek nejsou kyanobakterie nebezpečné, ale za určitých podmínek, jako je vysoká teplota, nízké proudění vody, vysoká koncentrace fosforu a dusíku, se mohou přemnožit.
Některé druhy kyanobakterií produkují toxiny, které se nazývají cyanotoxiny. Tyto toxiny mohou být uvolňovány do vody nebo zůstat v buňkách kyanobakterií.
Cyanotoxiny mohou být rozděleny do tří hlavních skupin podle jejich účinku na organismy: hepatotoxiny, neurotoxiny a dermatotoxiny.
Photo by Kayla Gibson on Unsplash
- Hepatotoxiny poškozují játra, neurotoxiny ovlivňují nervový systém a dermatotoxiny způsobují podráždění kůže.
- Cyanotoxiny mohou být vstřebány do těla pitím kontaminované vody, inhalací aerosolů, polykáním kontaminovaných potravin nebo kontaktem s kůží. Cyanotoxiny mohou způsobit různé zdravotní problémy, jako jsou zažívací potíže, alergie, záněty, poškození jater a ledvin, křeče, paralýza, respirační selhání a smrt.
- Dermatotoxiny, jako je aplysiatoxin a lyngbyatoxin, způsobují podráždění, zánět nebo poškození kůže.
Jak dlouhý pobyt v nakažené vodě vám může ublížit?
Doba expozice kyanobakteriím a příznaky závisí na koncentraci toxinů ve vodě, citlivosti jedince a způsobu kontaktu s vodou. Obecně platí, že čím déle a intenzivněji je člověk vystaven kontaminované vodě, tím vyšší je riziko otravy.
Podráždění kůže může nastat již po několika minutách kontaktu s vodou obsahující dermatotoxiny. Další příznaky, jako jsou zažívací potíže, alergie, záněty, poškození jater a ledvin, křeče, paralýza, respirační selhání a smrt, mohou nastat po několika hodinách až dnech po expozici vodě obsahující hepatotoxiny nebo neurotoxiny.
Proto se doporučuje vyhnout se koupání, pití nebo polykání vody z podezřelých zdrojů, jako jsou rybníky, jezera nebo řeky s viditelnými květy řas nebo sinic. Pokud dojde k náhodnému kontaktu s takovou vodou, je třeba co nejdříve opláchnout kůži a oči čistou vodou a vyhledat lékařskou pomoc, pokud se objeví nějaké příznaky.
Nerovnováha prvků v půdě
Půda je složená z různých prvků, které jsou nezbytné pro život rostlin. Tyto prvky se nazývají živiny a dělí se na makroprvky a mikroprvky.
Makroprvky jsou ty, které rostliny potřebují v relativně velkém množství, jako je dusík, fosfor, draslík, vápník, hořčík a síra. Mikroprvky jsou ty, které rostliny potřebují v malých množstvích, jako je železo, mangan, zinek, měď, bor, molybden, chlor a nikl.
Mohlo by vás zajímat: Nejen potraviny, ale i lidské tělo potřebuje zinek, aby prosperovalo. Víte, které potraviny jsou bohaté na zinek?
Přílišné používání hnojiv může způsobit nerovnováhu mezi živinami v půdě. Některé z možných problémů jsou:
- Zasolení: Přebytek draslíku a hořčíku v půdě může zvyšovat její salinitu, což znamená obsah rozpuštěných solí. Zasolená půda je méně úrodná a může poškozovat rostliny i zvířata.
- Kyselá půda: Přebytek síry, dusíku a chloru v půdě může snižovat její pH, což znamená zvyšovat její míru kyselosti. Kyselá půda je nepříznivá pro mnoho druhů rostlin a mikroorganismů, které jsou důležité pro udržení plodnosti půdy, jako jsou žížaly a brouci.
Nedostatek mikronutrientů
Fotka od Patricia Maine Degrave z Pixabay
Nedostatek mikroprvků, například železa nebo manganu, ovlivňuje růst rostlin. Mikroprvky jsou nezbytné pro správnou funkci různých enzymů, hormonů a pigmentů v rostlinách. Pokud rostliny nemají dostatek mikroprvků, mohou vykazovat různé příznaky nedostatku, jako je:
- Chloróza: Nedostatek železa, manganu, zinku nebo mědi způsobuje zesvětlení nebo zežloutnutí listů, protože rostliny dokáží produkovat dostatek chlorofylu, který je zodpovědný za zelenou barvu a fotosyntézu.
- Nekróza: Nedostatek boru, molybdenu nebo niklu způsobuje odumírání nebo hnědnutí částí rostlin, jako jsou listy, květy, plody nebo kořeny, protože rostliny nemohou regulovat metabolismus nebo opravovat poškozené buňky.
- Deformace: Nedostatek mědi, zinku nebo manganu způsobuje zakrslý nebo zakřivený růst rostlin, protože rostliny nedokáží syntetizovat proteiny nebo hormony, které ovlivňují růst a vývoj.
Nedostatek živin v půdě je častým problémem pro rostliny pěstované ve skleníku. Rostliny ve skleníku mají vyšší nároky na výživu, protože jsou vystaveny delšímu a intenzivnějšímu osvětlení, vyšší teplotě a vlhkosti.
Pokud jim nedodáme dostatek hnojiva, mohou trpět různými poruchami, jako je zpomalený růst, žloutnutí listů, slabé kvetení nebo nízká plodnost, snížená odolnost vůči chorobám a škůdcům. Proto je důležité pravidelně hnojit půdu ve skleníku vhodnými hnojivy, které obsahují všechny potřebné makro i mikroživiny.
Hnojiva by měla být dávkována podle druhu rostlin, fáze růstu, typu půdy a pH. Hnojit lze buď přes kořeny nebo přes listy, přičemž listová výživa je rychlejší a účinnější, ale vyžaduje opatrnost, aby nedošlo k popálení listů.
Hnojit by se mělo hlavně na jaře a v létě, kdy rostliny nejvíce rostou a kvetou. V zimě by se mělo hnojení omezit nebo zcela zastavit, aby rostliny mohly odpočívat a zesílit.
Toxiny v půdě
Přebytek určitých prvků, například hliníku, může být toxický pro rostliny. Hliník je přirozeně přítomen v půdě, ale jeho koncentrace se zvyšuje v kyselých půdách. Hliník může poškozovat rostliny tím, že:
- Inhibuje kořenový růst: Hliník se může vázat s fosfáty a vytvářet nerozpustné sloučeniny, které znemožňují vstup fosforu do rostlin. Fosfor je důležitý pro růst a rozvoj kořenů, takže jeho nedostatek vede k zakrslým a slabým kořenům, které nedokážou efektivně vstřebávat vodu a živiny.
- Interferuje s buněčnými procesy: Hliník může pronikat do buněk rostlin a narušovat jejich strukturu a funkci. Hliník může poškozovat buněčné stěny, membrány, mitochondrie, ribozomy a jádra, což snižuje buněčnou aktivitu a životaschopnost.
- Způsobuje oxidativní stres: Hliník může zvyšovat produkci reaktivní formy kyslíku (ROS), což jsou molekuly, které mohou poškodit DNA, proteiny a lipidy v rostlinách. Rostliny mají obranné mechanismy proti ROS, jako jsou antioxidanty, ale pokud je hliníku příliš mnoho, může překonat tuto obranu a způsobit oxidativní stres, který vede k buněčné smrti.
Jaká hnojiva zvolit a jak je používat?
Fotka od Manfred Antranias Zimmer z Pixabay
Pokud chceme zachovat kvalitu a úrodnost půdy, ochránit vodní zdroje a ekosystémy a zajistit bezpečnost a zdraví lidí a zvířat, je důležité používat hnojiva s rozvahou, dbát na udržitelnost a sledovat doporučení odborníků.
Je třeba zvolit vhodná hnojiva pro danou půdu, plodinu a klimatické podmínky, dávkovat je správně podle potřeb rostlin a půdy, aplikovat je v optimální době a způsobem, aby se minimalizovala ztráta nebo únik živin z půdy, a kontrolovat jejich účinnost a dopady na půdu a vodu.
Vhodné je také kombinovat organická a průmyslová hnojiva, aby se dosáhlo optimálního poměru mezi organickou a anorganickou formou živin, a využívat alternativní zdroje živin, jako jsou recyklované organické odpady (kompost), hnůj nebo popel a zelené hnojení.
Tato pravidla samozřejmě platí i pro menší pěstitele, včetně vášnivých zahrádkářů. Vlastní potraviny si můžete vypěstovat i v bytě. Tam ovšem tak velká škoda v případě nesprávného používání hnojiv nehrozí,protože jsou tyto plodiny pěstované v květináčích a podobných pádobách a půda se může snadno vyměnit.
Závěr
Existuje mnoho druhů přírodních i průmyslových hnojiv. Před jejich aplikací je dobré si nejprve zjistit, jaké bude mít hnojivo dlouhodobé účinky a zda jeho aplikací neohrozíme půdní živočichy či čistotu podzemních vod.
Abychom měli zdravou půdu, která nám bude dobře plodit, musíme respektovat její přirozené procesy a cykly, které ovlivňují dostupnost a pohyb živin, a podporovat jejich rovnováhu a stabilitu. Půdu je také potřeba chránit před erozí, zkyselováním, zasolením a vyplavováním živin.
Věříme, že díky našemu článku již budete vědět o výhodách a nevýhodách různých druhů hnojiv a jejich vlivu na naši přírodu i lidské zdraví.
Článek jsme pro vás připravili ve spolupráci s:
Hanka Kryzánková, Obsahový specialista na optimalizaci webů z PoctiveSEO: Seznamte se se SEO a naučte se jej využít ve svůj prospěch: Od základů po nejdůležitější faktory